Vážení přátelé,
na prahu Vánoc se i my s Vámi chceme podělit o Vánoční radost, kterou prožíváme sice každý rok, ale přece je pokaždé jiná a stále nová. Proto Vás i tento rok chceme pozvat, abyste ji prožili spolu s námi.
Zveme Vás tedy do našich kostelů jak na Vánoční mše, tak třeba i na návštěvu Betléma, aby to pravé poselství Vánoc přišlo i do vašich domovů a do Vašich srdcí.
VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY
Štědrý den (24.12.)
16:00 – Kostel sv. Šimona a Judy ve Štětí - Mše z Vigilie Narození Páně
22:00 – Kostel sv. Otmara v Hoštce - Mše ze Slavnosti Narození Páně v noci
Hod Boží Vánoční (25. 12)
10:30 Kostel sv. Šimona a Judy ve Štětí - Mše ze Slavnosti Narození Páně
13:00 Kostel sv. Mikuláše v Lounkách - Mše ze Slavnosti Narození Páně
17:00 Kostel svatého Havla v Liběchově - Mše ze Slavnosti Narození Páně
Svátek sv. Štěpána (26. 12.)
14:00 – Kostel sv Otmara v Hoštce - Vánoční zpívání s dětmi připravili pro Vás Klekerovi
18:00 - Kostel sv. Otmara v Hoštce - Mše ze Svátku sv. Štěpána
Protože k Vánocům patří i různé příběhy a povídky, které ukazují, že Vánoce mají proměnit naše srdce, něco změnit v našem životě, chtěl bych Vám nabídnout na tomto místě jeden z nich.
Jezulátko zmizelo…
Misionářská stanice Kifungilo leží v pohoří Usambara v Africe. Žila jsem tam šest let, vyučovala jsem sirotky a starala jsem se o ně jako matka dětské vesničky.
Prosinec patří v této oblasti k měsícům, kdy je největší horko. Byly Vánoce a naše děti nemohly odjet domů. Neměly už žádné rodiče nebo je jejich rodiče prostě nechtěli vidět.
Jako každoročně jsme dětem připravili pěknou slavnost – a k tomu patří stavění našich jesliček. Nejhezčí místo v kapli byl výklenek nedaleko bočních dveří. Tam stáli pod opravdovými palmami Maria a Josef, pastýři s ovcemi a uprostřed leželo Jezulátko. Děti pozorovaly jesličky užaslýma očima: Willi, Peter Ndogo, Josef Babu a Lela. Zpívaly své písně. Na příklad: „Lalla kitoto cha mbingu.“ To znamená: Spi dítě z nebe.
Všichni jsme chtěli, aby se Božské dítě u nás cítilo příjemně a vítané. Naše děti přece dobře věděly, jak tvrdý osud má člověk, kterého nikdo nechce. Po obědě Štědrého dne, když jsme jesličky postavili, pražilo na malou vesničku tropické slunce. Mnozí z nás šli ještě z kaple domů. V pět hodin jsme šli na pobožnost do kostela a navštívili jsme samozřejmě v kapli naše jesličky. Ale jaké nás čekalo zděšení! Jezulátko tam neleželo! Zmizelo.
Co teď? Chtěli nás pozlobit kolemjdoucí nekřesťané nebo děti islámského učitele? Ani naše děti neměly tušení, co se s Jezulátkem mohlo stát. V tom jsme ale zjistili, že mezi námi chybí Lela, citlivé sedmileté děvčátko s otevřeným srdcem. Hledali jsme ji po celé vesnici. Nakonec jsme ji našli v nedalekém cedrovém lesíku. Táhla za sebou velkou krabici. Když jsme se jí ustrašeně ptali, proč není s ostatními v kostele a co má v té krabici, bezelstně odpověděla: „Šla jsem s Jezulátkem na procházku. Vždyť přece potřeboval také trochu čerstvého vzduchu a společnost i jistotu, že v Kifungilo ho mají rádi!“
***
Betlémské světlo
Plamínek odebraný z věčného ohně, který hoří v jeskyni pod bazilikou Narození Páně v Betlémě v centrální části Palestiny, představuje symbol míru, lásky, naděje a přátelství. Rozvoz světla zajišťují skauti a skautky z celého světa.
Do České republiky ho od roku 1990 z Rakouska dovážejí brněnští skauti.
