"Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten mi bude svědkem." (Jan 15,26)
V Janově evangeliu Ježíš čtyřikrát nazývá Ducha svatého "Paraklétem", což je jméno, které nejprve znamená "Přímluvce", nebo dokonce "Obhájce", ale lze ho přeložit také jako "Rádce" nebo "Utěšitel". Jan používá právnické jméno také pro ďábla, kterého nazývá "žalobcem" (Zj 12,10).
Kromě toho, že mu dal toto jméno, Ježíš popisuje působení Ducha svatého v termínech soudního procesu. Bude "svědčit" o Ježíši (15,26) a "usvědčovat" svět z hříchu, spravedlnosti a soudu (16,8): "o hříchu, protože ve mne nevěří; o spravedlnosti, protože odcházím k Otci a už mě neuvidíte; o soudu, protože vládce tohoto světa je souzen" (Jan 16,9-11).
Duch svatý vystupuje jako advokát, který nás brání před falešnými obviněními ďábla tím, že přesvědčuje svět, jako by to byla porota.
Úkolem Ducha svatého není vymýšlet nová slova, ale, jak říká Ježíš, "připomínat vám všechno, co jsem vám řekl" (14,26).
Toto trojí přesvědčování bude spočívat v připomínání Ježíšových slov o hříchu ("Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích" [15,22]), o spravedlnosti ("Otče spravedlivý, svět tě nepoznal" [17,25]) a o soudu ("Nyní je soud tohoto světa, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen" [12,31]).
"Přebývá u vás a bude ve vás" (14,17), a tak promlouvá v každém z nás. Přesvědčuje svět tím, že nejprve přesvědčí nás: jsme povoláni hlásat druhým to, co v nás Duch svatý promluvil. Ďábel podsouvá našemu svědomí falešná obvinění; v odpověď mu Duch svatý našeptává pravdu.
Duch svatý je jinde označován holubicí, plameny, větrem. Zde je popsán jako právník, jako lidská bytost, což nám pomáhá uvědomit si, že je božskou osobou: ne pouze božským něčím, ale božským někým, kdo k nám mluví a jedná za nás.
Ježíš vystoupil do nebe jako náš obhájce u Otce (Jan 14,15 a 1 Jan 2,1); Duch svatý je poslán jako náš obhájce zde na zemi.
(přeloženo z Catholic Herald)
